Kružberská přehrada je druhým největším vodním dílem na severu Moravy. Obcí prochází hranice Přírodního parku Moravice, významné velkoplošné přírodní rezervace v ČR. Okolí je v současnosti cílem mnoha rekreantů, zejména v letních měsících. Je zde překrásná divoká příroda - cyklistické trasy, sjíždění řeky, horolezectví, pěší turistika apod.
HISTORIE:

Největším podnětem k jejímu vybudování byly katastrofální záplavy, které v letech 1902-3 způsobily v rakouském Slezsku takové škody, že při jejich nápravě se Země slezská zadlužila na půl generace. V roce 1909 byla ustavena společná rakousko-německá komise, která roku 1911 doporučila stavbu 16ti přehrad, z nichž Kružberská měla být druhou největší hned po přehradě u Spálova. První světová válka všechny plány oddálila. Po vzniku republiky se v roce 1919 uvažovalo o výstavbě hydrocentrály na Moravici. Konec samostatnosti Slezska v roce 1928 tuto myšlenku také oddálil. Přípravné práce a nové projekty byly opět odloženy a opětně pozastaveny v období II. světové války. Stavební práce na přístupových cestách k budoucímu vodnímu dílu začaly v letech 1948-49. V roce 1950 byl zahájen výlom skalních základů a v roce 1952 se přikročilo k betonáží přehradního tělesa. Veškeré stavební práce byly ukončeny v listopadu 1955.Původní záměr převážně energetického využití průtoků Moravice byl přes úvahu o nalepšení průtoků pro zásobení ostravského průmyslu vodou s ohledem na rostoucí potřeby pitné vody změněn na využití pro vodárenské účely. Po vybudování výše ležící nádrže Slezská Harta, s níž nádrž Kružberk úzce spolupracuje v kaskádě, plní následující úkoly: zajištění dodávky surové vody po vodárnu v Podhradí v dostatečném množství i kvalitě, nalepšování průtoků na Moravici, Opavě a Odře a vytvoření lepších podmínek pro život v tocích a umožnění průmyslových odběrů z nich. Přehrada zásobuje rovněž Opavsko a Vítkovsko.
Návštěvníci se jistě diví, proč není oblast využívána k rekreačním účelům, koupání a vodní sporty jsou zde zakázány. Povolen je pouze rybolov. V povodí nádrže jsou z důvodu uchování vhodné jakosti vody stanovena pásma hygienické ochrany.

K umožnění dodávky vody do úpravny v Podhradí slouží tlakový přivaděč délky 6,6 km o průměru 2,4 m, na jehož konci je kromě odběru na úpravnu špičková elektrárna s instalovaným výkonem 7 MW. Doplňkově je také na nádrži vyráběna na dvou turbínách o výkonu 2×100 kW el. energie. Významnou funkcí celé kaskády je povodňová ochrana. Transformací povodňové vlny je snížena kulminace stoleté vody z 257 m3/s na 50 m3/s.
Betonová tížní hráz o objemu 92 700 m3 je založena do skalního podloží tvořeného kulmskými břidlicemi, drobami a slepenci. Utěsnění podloží je provedeno jednořadou injekční clonou na hloubku 25 - 30 m. V tělese hráze jsou instalována zařízení pro sledování deformací a pohybu hrázových bloků, účinnosti drenážních vrtů, průsakových množství do hrázových chodeb a dalších parametrů, které garantují bezpečný provoz přehrady.
Součástí vodního díla je i zemní sypaná hráz o výšce 19,6 m na pravostranném přítoku Lobník, sloužící k zachycení splavenin.
Trasa přívodu vody do Ostravy je dlouhá 40 km. V první části probíhá téměř 13 km tunelem v Oderských vrších a dvakrát klesá pod hladinu řeky Moravice. Do Ostravy byla pitná voda dodána 20. prosince 1958.

Kružberská přehrada je místem, kde byl natočen několikadílný seriál ostravské televize „Velké sedlo“. Režisérovi a ostatním členům štábu byl při natáčení nápomocen stavitel Kružberské přehrady Ing. Dr. Jan Čermák, který léta pobýval ve vile nad přehradou a kde za léta pobytu shromáždil cenný poklad – výpověď o zatopeném údolí ve fotografii, dále se zde návštěvník mohl seznámit se životem a dílem F. I. K. Halašky, rodáka z Budišova nad Budišovkou, rektorem vídeňské a Karlovy univerzity, matematikem, fyzikem, astronomem a knězem.